PJZŠ → → Výchovné poradenství → → Informace (nejen) pro 8. třídy
2007/2008

CO BY MOHLO (MĚLO) ZAJÍMAT NEJEN 8. TŘÍDY

4. 2. 2008

Naši žáci osmých tříd a jejich výsledky v učení z pohledu klasifikace

aneb
rok před vyplněním přihlášky na střední školu či gymnázium.

Podle známek na vysvědčení :

	třída 8.A	třída 8.B
se čtyřkou	1 žák	2 žáci
1 trojka	4 žáci	0 žáků
3 trojky	1 žák	4 žáci
4 - 5 trojek	0 žáků	2 žáci
7 trojek	0 žáků	1 žák
9 trojek	0 žáků	1 žák

Hodnocení podle průměrů :

Průměr	Počet žáků ve třídě 8.A	Počet žáků ve třídě 8.B
1,00	3	2
1,08 - 1,31	10	3
1,32 - 1,50	3	0
1,51 - 1,80	6	10
1,81 - 2,00	1	2
2,01 - 2,50	0	5
Počet žáků celkem	23	22

Tak nám „to“ tu hezky nalajnovali.

A to se prý srovnávat nemá. Jenže – někdy je to porovnání nutné. Abychom si uvědomili, jak na „tom“ opravdu jsme. Protože když jsme sami o sobě a v sobě, tak se můžeme cítit spokojeně.
Při porovnání si můžeme lépe a objektivněji uvědomit svoji realitu a konat.
A jaká jsou naše rozhodnutí, opravdu záleží jen na nás.
Někdy jsme se sebou opravdu spokojeni a někdy se jenom tak tváříme. To aby nám kamarádi nenadávali do „šprtů“, jak se někdy a v některých třídách děje. A to je ten okamžik, kdy se musím rozhodnout. Záleží mně na mé budoucnosti víc než na tomto „kamarádství“?
Nebo mohu být spokojený, spokojená a jen si udržet stávající stav. A nebo si stanovit priority, naplánovat, co a jak zlepšit, a začít makat.
Jak vidíte, je to jen a jen na mně.

Horší to mají ti, co si myslí, že svou nevalnou prací a špatnými výsledky a nevhodným chováním přilákají pozornost lidí, na kterých jim záleží. A chtějí, aby si jich víc všímali.
Za každou cenu. A nakonec se jim to v mnoha případech podaří. Jen někdy je už moc pozdě. To když nám na vysvědčení malují trojky či něco horšího.

Stojí za zmínku, že počet žáků se ve třídách liší pouze o jednoho a přesto, že žáci jsou, co se týká nadání prakticky na stejné úrovni, výsledky tomu tak úplně nenasvědčují. I soudržnost kolektivů je srovnatelná. Jen v jedné třídě mně to někdy připadá, že se zdravá soutěživost vytratila. A napadá mě, že za rok při přijímacích pohovorech na střední školy bude každý sám za sebe. A že by soudržnost v tom dobrém slova smyslu si měly třídní kolektivy podržet.
Co se však týká zlepšení prospěchu, tady musí být každý sám za sebe a se svou odpovědností.. My dospělí každému z nich můžeme poskytnout podporu a případně radu, bude- li o ni dotyčný stát. Jen učit se musí sám. To za ně nikdo jiný udělat nemůže.
Zlepšení znalostí a tím i průměrů je nutné z velmi prozaického důvodu. Mnohá gymnázia i další střední školy přijímají žáky čím dál tím častěji právě na základě průměrů z vysvědčení posledních dvou ročníků.
Proto se v zájmu vašich dětí u některých z nich přimlouvám za dočasně zvýšenou kontrolu nad jejich volným časem. Neomezit jejich sportovní činnosti, zájmové kroužky, atd., ale zkrátit např. čas věnovaný hrám na počítači, nebo koukání na televizi. A ptát se možná častěji, jak se mu daří, jak se jí vedlo přes den, zda jsou se sebou opravdu spokojeni. I když budou třeba „odfrkávat a remcat.“ Nemělo by vás to odradit. Remcání je výsadou dospívání a naše děti jsou v něm momentálně až po uši. Povídat si!! Nemělo by vás to odradit už proto, že jsem znala kluka (a není to tak dávno), který své třídní řekl: „ A paní učitelko, proč bych se měl víc učit?
Vždyť to nikoho nezajímá. Když jiný donese domů čtyřku či pětku, hned se ho někdo ptá, proč a dokonce jim vynadají nebo mu dokonce něco zakážou. Já když donesu pětku, nestane se nic. Nikomu na mě nezáleží. Tak řekněte sama, proč bych se měl učit?“

Samozřejmě o nesamozřejmém hlazení

Zdeněk Rieger

Zvláštní: když Liduška zlobí, hned je o ni velký zájem. Rodiče si o ní povídají, okřikují ji, případně se snaží ji uchlácholit (třeba pochoutkami). Dokonce ji někdy nutí kleknout a kontrolují ji. Věnují jí čas, jindy určený jen sobě nebo cizím lidem.
Pro Lidku je dobré zlobit. Když je hodná, mají to rodiče za samozřejmost. Nikdo si jí ani nevšimne. Nic si o ní neříkají, nic jí nedávají ani neberou. Čas, který by s nimi ráda užila, nemají. Není ani důvod, když Lidka „funguje“ tak, jak si přejí a jak je to správně. Nakonec i automatické pračky si všímáme, jen když zlobí.
Fuj, to je ale ošklivé přirovnání. Zdá se však, že trefné. Jak se vymanit z takové podivné situace? Všimnout si i onoho zdánlivě zcela samozřejmého chování. Pohladit. Vzít Lidku na klín a být sní, i když je hodná. A nejenom proto, že je hodná. Prostě proto, že je.

Nahoru